Cat N2

Večer pomalu sestupuje na město. Venku se rozsvěcují první světla, budovy se rozpouštějí v modrém soumraku a kočka sedí na parapetu a dívá se z okna.

Zůstala doma sama. V její nehybné postavě je cítit smutek a osamělost, ale ne úzkost. Kočka ví, že se její člověk vrátí, a trpělivě čeká. Mezitím sleduje večerní město — okna, světla a vzdálený pohyb dole. Pomáhá jí to zkrátit čas a odvést pozornost od prázdnoty tichého bytu.

Teplý interiér postupně ustupuje chladným modrým tónům noci. Kočka se nachází přímo na hranici dvou prostorů — domácího pohodlí, v němž teď někdo chybí, a obrovského města venku, jehož život lze pozorovat donekonečna.

Je to obraz o čekání. O zvláštním druhu pouta, díky němuž domov zůstává domovem, ale stává se skutečně teplým teprve tehdy, když se vrátí ten, na koho čekáme.